Blbost je velký dar přírody. Činí člověka šťastným.

Půst

30. června 2014 v 22:09 | Kotletka |  Ze života
Po dvou letech jsem se opět dostala k půstu. Zvažovala jsem hodně, jestli se i při práci do něj pustit nebo ne. Při vzpomínce na minulý pokus, jak jsem byla slabá a vcelku nepoužitelná, mě odrazovalo, při pracovním nasazení promarnit dva/tři dny by byla škoda, na druhou stranu, má kůže si to žádala.
Při pohledu do kalendáře to vypadalo jasně buď teď nebo bůhví kdy, jen ne v dohledné době.
Na pátek jsem se jakžtakž vyspala, tudíž podmínka spánku byla splněna a půst začal, poslední jídlo byla čtvrteční večeře. Dopoledne jsem se moc nezastavila, tak na hlad nebylo ani pomyšlení, zákeřný byl oběd. Já jsem si svůj zrušila už začátkem týdne, abych neměla výmluvu, jenže kolegyně si vzala volno a svůj si neodhlásila, takže ho dali mě. Roštěná voněla pěkně, ale bez velkých problémů jsem odolala. Těšila jsem se na padla. Cítila jsem trochu bolest hlavy, ale dalo se to přepít. Na kraj města jsem se svezla autem a do centra jsem došla pěšky, na tramvaj jsem se nacítila a potkala jsem D. tak jsem měla společnost :)
Odpoledne jsem na hodinku usnula, pak dopití vody jsem opět měla sílu jít na procházku. Sedli jsme si na zahrádku, D. si dal pivo, já vodu :-)

den II.
čekalo mě 5hodinov školení. ráno jsem tam pomalým krokem došla a raději jsem si pomohla trolejbusem. Část se sedělo, část stálo a část chodilo, k dispozici bylo dost vody (a dalších lákadel :) ), takže jsem přežila bez újmy. Odpoledne jsem došla pěšky domů. Cítila jsem se slabá, ale ta šílená bolest hlavy jako minule zatím stále nikde. Dala se do mě zima, tak jsem na dvě hodky usnula. Pocit hladu stále nikde, jen jsem se těšila na pondělí do práce, kde jsem měla banán :) večer jsem se ještě pustila do šití šatů, takže energie bylo dost.

den III. a poslední :)
Spala jsem jak Šipková Růženka :) dopoledne jsem pokračovala v šití, byla jsem pomalejší a rozvážnější, hodně jsem pila, ale bez větších problémů. Odpoledne se do mě opět dala zima, tak jsem se schovala pod peřinu a večer se mi proto nechtělo spát. Šaty jsem došila, energie byla, kolem 18hod se objevil první pocit hladu a kručení, ale ještě se to dalo odsunout a zapomenout na to. Šaty jsem došila, dala vyprat připravila si věci do práce a už bylo po jedenácté a už jsem se zaháněla spát, ač bych asi i něco ještě dělala. V noci jsem se budila, byla jsem asi přeci jen přespalá :)

den následující
ve vlaku jsem snědla 3 piškoty a vůbec mi to nechutnalo, v práci banán to už bylo lepší a pak si tělo říkalo častěji o menší dávky jídla. teď večer už téměř normální večeře. Žaludek nebolí, hlava také ne, kůže mi viditělně poděkovala.

Zdá se, že jsem na tento třídenní půst byla lépe psychicky připravená než minule, snášela jsem ho mnohem lépe a rozhodně nemám pocit, že bych víkend kvůli tomu promrhla. Děkuji, bylo to povznášející a někdy příště zas! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Želvoň Želvoň | Web | 1. července 2014 v 5:28 | Reagovat

Páni, já držela jen jednodenní půst a myslela sem, že mi praskne hlava. Tři dny, to by mi asi mozek vytekl uchem a já bych to ani nezaregistrovala!

2 Helena Helena | E-mail | Web | 1. července 2014 v 9:53 | Reagovat

Zvládla jsi to v pohodě, já třídenní půst nikdy ještě nedržela, jen 1 den, vždy v pátek jsem pila převařenou vodu s citrónem. Je fakt, že to naše tělo sem tam potřebuje.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama