Blbost je velký dar přírody. Činí člověka šťastným.

Francie, Châteaubriant – výměnný pobyt

1. prosince 2005 v 18:33 | Kotletka |  Články
Francie, Châteaubriant - výměnný pobyt
Středa, 24.09.2003: sraz před školou 15:45, plánovaný odjezd 16:00
Jenže něco nevyšlo a my odjíždíme až v 16:30. Všichni jsou v pohodě, dva týdny mimo domov budou super. Zabrali jsme zadní část autobusu, snad abychom nebyli rušeni nebo kdo ví, ale vzadu to bylo super. Za hodinku jsme byli na Rozvadově - německo-české hranice. Protáhli jsme si kosti a pokračovali v cestě. V Německu jsme stavěli ještě dvakrát. Za veselého klábosení a Vládíkovo hlodech jízda příjemně utíkala. Dvě hodiny nám zkrátil Troškův film Kameňák a po něm se většina z nás oddala odpočinku.
Čtvrtek, 25.09.2003: V 7:00 jsme celí rozlámaní vylezli z autobusu. Ten kdo není zvyklí spát v méně pohodlných podmínkách, byl i nevyspalí. Rychle na záchod a protřít oči. Pak zjistit polohu - nacházíme se 30km od Paříže. Super. Za 30-45min by jsme tam měli být, ale to jsem trošku opomněla, že se nacházíme 30km od hlavního města Francie a tudíž i v těchto hodinách se zde budou tvořit kolony.
V 9:00 jsme byli u Louvru. Tady nás čekala tříhodinová prohlídka galerie. Obrazy. Sochy. Nic víc. Tím že, nám museli výklad překládat, bylo to strašně zdlouhavé. Než jsme došli k Mona Lise, byli jsme všichni totálně mrtví - utahaní a hladoví. Ve 12:00 jsme konečně opustili Louvre a zamířili na Jardins des Tuileries a hurá zaplnit žaludky, načerpat energii a pohodu, zdokumentovat a v 13:20 začít s prohlídkou Paříže. Startovali jsme na Place de la Concorde (náměstí Svornosti),pokračovali ke kostelu La Madeleine, k Operní škole - Komedie a přes radnici jsme došli k Notre-Damu. Počasí nám přálo, běhali jsme sice po Paříži jak nadmutý kozy a moc toho neviděli, ale můžeme být rádi, alespoň za to. Kolem šesté hodiny večer jsme došli k tamní Menze na večeři. Jídlo vypadalo zajímavě, ale kdo měl hlad snědl všechno…
Večer nás čekala projížďka Paříží a konečně jsme se dostali k Eiffelovce. Nadšeně jsme se rozběhli k železnému monstru…
Poté, kolem 22 hodiny jsme jeli do Formule 1, hostelu na kraji Paříže.
Pátek, 26.09.2003: Vstávat! Ach jo, zase takhle brzo. Rychle nasnídat a pokračovat v cestě. Dnes byla první na programu procházka po Versailles. Dostali jsme hodinu. Velmi málo na to, abychom prošli celé překrásné zahrady. Vždyť dříve se tam jezdilo celý den v kočárech, takže jsme to měli místo rozcvičky, protože jsme samozřejmě chtěli vidět co nejvíce.
Jako druhý bod programu byla prohlídka gotické katedrály v Chartres. Dále jsme se šli podívat na zahradu k tamní škole. Dostali jsme ke svačině bagetu. Ta nám většině prospěla, protože zásoby z domova, už nebyly moc velké, pokud vůbec ještě nějaké byly.
Pokračovali jsme v cestě do Châteaubrianu. Nálada některých cestujících poměrně rychle klesala. Ve snaze donaučit se nějaké fráze a slovíčka se akorát více stresovali. 12 km. Už se to blíží…
Vystupovat!!! A už jsme tam. Nikomu se však moc nechce vystupovat, ale přeci jen. Jsem mezi prvními, zvědavost nám nedala… "Mikaela," slyším jak na mě někdo volá. Byla to Claire, moje korespondentka. Ještě před odjezdem jsme si mailovaly, takže mě poznala podle fotky. První domluva byla v pohodě. Ve škole nás čekalo přivítání. Poslední ahoj a rozjeli jsme se do rodin. Sympatická maminka nás odvezla domů. Konverzace byla v jednoduchých větách, takže jsme si navzájem rozuměly.
Bydleli ve stylově zařízeném rodinném domku. Dostala jsem pěkný pokoj v patře s obrovskou postelí. Na tu jsem se po únavné cestě těšila nejvíce.
K večeři udělali pizzu, rychlé a dobré jídlo. Vadilo mi akorát, že u jídla mluví, já se soustředím na jídlo a s plnou pusou se těžko odpovídá, ještě k tomu ve francouzštině. Během jídla mě tedy seznámili s přibližným časovým rozvrhem následujícího týdne. Kolem deváté hodiny mě Claire provedla celým domem a skončili jsme v malé pracovně vedle kuchyně. Tam měli klavír - pěkné černé pianino. Zahrály jsme si - každá něco, rozuměly jsme si perfektně. Mimo jiné, noty jsou všude stejné. Hurá do koupelny a spát.
Sobota, 27.09.2003: Ráno. Vstávala jsem kolem osmé a byla jsem vzhůru jediná. Paráda. V klidu jsem se umyla a vybalila. No jo, ale teď co s dárky. Přemýšlela jsem kdy jim je mám dát. Ale co, jsem optimista, takže ona se nějaká dobrá příležitost najde.
Kolem deváté hodiny se pomalu probouzel zbytek rodiny. Lehká dobrá snídaně mi přišla vhod. Překvapením pro mě bylo, že jejich máslo je slané. Po snídani mě pustili na internet, abych mohla napsat domů. Poté jsme si s Claire povídali o svých zájmech a šli si zase zahrát na piano. Interpretovala jsem jí některé české skladatele, např. Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, ale bohužel neznala Poem ani Humoresku.
Po obědě k nám přijela Justin Bouchet s Kristýnou Homolovou. Šly jsme se projít po parku s minigolfem a skate parkem. Čeština. Nechyběla mi moc, ale přeci jen to byla příjemná změna.
Nabídli mi návštěvu kontrabasového představení. Proč ne. Po večeři jsme tedy vyrazili do divadla. Neměla jsem na sobě žádnou extra večerní róbu, přesto jsem nijak nevyčnívala. Návštěvu divadla nebrali jako nějakou větší událost, jako je tomu u nás, ale jako kdyby šli do kina. Představení bylo úžasné. Nemluvili, pouze šest černě oděných mužů hrálo a tančilo s kontrabasy. Každý kus dokonale představoval nějakou scénu. Například hukot příboje, zpěv racků nebo zvuky ulice - jízdu trabanta apod.
Skončilo to v jedenáct hodin. Seznámili mě se svou rozvětvenou rodinou. Bavili jsme se tak nějak jak to šlo. Postřehla jsem, že jeden z těch bratranců, mohlo mu být kolem dvaceti, nad něčím usilovně přemýšlí. Za chvíli se na mě otočil a řekl mi: "Dobrý den." Překvapeně jsem se na něj podívala. Vysvětlil mi, že před pár lety byl taky na výměnném v pobytu v Čechách a zeptal se mě jestli náhodou neznám nějakého doktora Honzu. Poté dodal, že onen Honza je z Plzně a on bydlel u něho. Svět je opravdu malej.
Neděle, 28.09.2003: Mělo se stávat v osm hodin. Už v devět se probudili. Pohoda. Najedli jsme se a vyjeli směr Rennes. Jen jsme projeli kolem a pokračovali na Saint Malo. Přes mraky sem tam vykukovalo sluníčko, bylo celkem příjemně. Ovšem jakmile jsme vylezli na staré hradby byla zima. Chvílemi se do nás opíral studený vítr, ale výhled stál zato. Byli jsme tam v době polovičního odlivu. Když jste tam jen chvilku nepoznáte nic, ale po pár hodinách se moře odplíží až o 9 metrů. Prošli jsme tamními uličkami, ochutnali typické bonbóny pro tuto oblast a jeli k jejich babičce a příbuznými nedaleko od Saint Mala. Jako předkrm jsem poprvé ochutnala ústřice. Půlka lastury s živočichem se zakape citrónem, oddělí vidličkou od škeble a vysaje. Takové tuhé slizké, ale dá se to jíst. Po obědě jsme se šli projít po pláži, nasbírat mušle a písek, nafotit nějaké fotky a vrátit se na čaj. Poté návštěva skončila a vrátili jsme se domů.
Florent si od babičky přivez kytaru, tak jsem mu ji podle klavíru naladila… :c)))
Pondělí, 29.09.2003: Ráno se nasnídat a hurá do školy. Dopoledne jsme absolvovali prohlídku všech budov co patří k lyceé St. Joseph, bylo toho opravdu dost i s historií. Co se lišilo - nepřezouvají se, zazvoní a teprve pak se žáci v klidu přesouvají do tříd. Následoval oběd v jejich jídelně a odjezd na prohlídku továrny na traktory KUHN.
Vrátili jsme se kolem páté hodiny. Před školou mě čekala Delphine, sestra Claire, se kterou jsme šly za jejími rodiči. Její táta je oční lékař a vyfotil a vytiskl mi oko s tím, že to mohu poslat jako pohled… :c)))
Večer k nám přijela Laure s Luckou Vlčkovou.
Úterý, 30.09.2003: debata o EU, radnice, Kebab, hospoda
Středa, 01.10.2003: vignoble, Clisson, balet
Čtvrtek, 02.10.2003: Nantes, U Lucky
Pátek, 03.10.2003: Dnes ráno jsme s Kristýnou H. šly do nějaké třídy kde měli zrovna angličtinu, tudíž se s námi bavili anglicky. Nebyl to zrovna nejlepší nápad… Já jsem se mluvila celkem v pohodě, protože to byly celkem jednoduché a základní otázky a navíc oni to neuměli zas tak dobře. Zato Kristýna měla docela problémy přeorientovat se tak rychle z francouzštiny do angličtiny. Další hodinu jsme se ostatními vetřeli na matematiku našich korespondentů. Brali jednoduché rovnice. Tedy pro nás jednoduché… Poté jsme šli na oběd a jeli do Lavalu - Lactopole mlékárenského muzea. Tam nás prováděla žena, původem Češka, která žije již 7 let ve Francii. Prohlédli jsme si různé původní i nové přístroje, filmy s výrobou a reklamy na výrobky i obaly všech výrobků, které se dělají ve Francii, některé byly i odjinud. Na konci jsme měli možnost zakoupit některé mléčné výrobky.
Večer pro nás připravili ve škole rozlučkový večírek. Na začátku byly proslovy a děkování, pak následovaly pěvecké vystoupení jejich i našich. Poté byl volný program a nakonec mini diskotéka. Domů jsme jeli ve 23:30.
Sobota, 04.10.2003: La Baule, Guérande, Lucka u nás
Neděle, 05.10.2003: disco 0:30 - 3:15, odpoledne Lucka u nás, Chateau - Vojta, Pavel… Kebab - potkali jsme Čecha co tam žil. Balení.
Pondělí, 06.10.2003: Poslední ráno. Umýt, nasnídat, vzít bágl a nashledanou. Loučení. Sem tam se objevili i slzičky. Bylo zataženo. Počasí vystihlo náladu některých účastníků výměnného pobytu. Mě loučení tolik nevadilo. Někteří mi možná budou chybět, ale to ještě není důvod k pláči.
Odjezd se trošku zpozdil… S nastartováním autobusu, začalo i jemně mrholit. Cesta ubíhala pomalu. Kolem třetí odpoledne jsme na hodinu zastavili v Carrefouru u Remeše, abychom měli možnost utratit poslední eura. Za jízdy jsme se podívali na několik filmů, kecali a pospávali až na hranice.
Úterý, 07.10.2003: 03:15 opět Rozvadov. Hodinu jsme tady museli přečkat, abychom do Plzně nepřijeli moc brzo… 5:34 poslední fotka před školou a aurevoir. Pořádně se dospat ve vlastní posteli a zítra zase do školy…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama